Kotvení 3 - Hmat - 1. část

V předešlých dílech jsme si již prošli možnosti stabilizace naší pozornosti prostřednictvým zraku a sluchu. Dnes se podíváme, jak v meditaci využít další z našich senzorických funkcí. Hmat je pro účely kotvení možná nejúčinnější ze všech smyslů vůbec, jelikož naše ruce dokáží předat mozku skutečně až nepřeberné množství velmi rozmanitých a detailních informací. Zároveň však mezi tyto vjemy pronikají stejným kanálem nežádoucí rušivé signály jen vzácně (např. leda když vám do dlaní opakovaně přistává moucha, což se může stát 😄). Díky těmto faktorům je poměrně snadné udržet během meditace na hmatových vjemech pozornost, či ji k nim opakovaně vracet.

Příroda nás po "hardwarové" stránce vybavila úžasnými schopnostmi detailně vnímat rozmanité tvary, jemné textury, tlaky, teploty, pozice, svalová napětí... To vše je zásadní složkou pohybové koordinace, orientace v prostoru a zároveň i velice mocným nástrojem pro ustálení naší pozornosti v přítomnosti.

Pro lepší pochopení, o jak úžasnou a rozmanitou schopnost vnímání se jedná, pojďme se podívat na to, co nám ji umožňuje.

Mechanoreceptory

také známé jako hmatové receptory, jsou specializovaná nervová zakončení v kůži, která reagují na dotek, tlak, vibrace a texturu. Jsou zodpovědná za vnímání hmatových podnětů. Nacházejí se v různých vrstvách kůže, zejména v její povrchové a hlubší vrstvě. Jsou také přítomná ve sliznicích a některých vnitřních orgánech.

Existuje několik typů mechanoreceptorů:

• Meissnerovy tělíska: Citlivá na lehký dotek a změny textury.
• Pacinianova tělíska: Reagují na silnější tlak a vibrace.
• Merkelovy disky: Citlivé na stálý tlak a detaily tvaru objektů.
• Ruffiniho tělíska: Reagují na dlouho působící tlak a tah. Zároveň plní i funkci termoreceptorů, o které si řekneme za chvíli.

Proprioreceptory

jsou receptory, které poskytují mozku informace o poloze a pohybu těla, tedy o vnímání polohy kloubů, napětí ve svalech a rovnováhy. Díky nim jsme si vědomi polohy jednotlivých částí těla, i když nevidíme, kde se nacházejí (např. když máme zavřené oči). Proprioreceptory se nacházejí v kosterních svalech, šlachách, kloubech a vazech.

Mezi hlavní typy proprioreceptorů patří:

• Svalová vřeténka: Reagují na natažení svalů a poskytují informace o jejich délce.
• Golgiho šlachová tělíska: Reagují na napětí ve šlachách a chrání svaly před přetížením.
• Kloubní receptory: Poskytují informace o poloze a pohybu kloubů.

Termoreceptory 

Tepelné a chladové receptory jsou specializované smyslové buňky v kůži, které jsou zodpovědné za vnímání teploty. Tyto receptory jsou klíčovou součástí našeho smyslového systému, protože nám umožňují cítit teplo, chlad a různé teplotní změny, což je důležité pro naše přežití i pohodlí k odpočinku. 

Dlaně jsou obvzláště citlivé na teplotní změny díky vysoké hustotě nervových zakončení, včetně termoreceptorů. Mají vyšší koncentraci receptorů chladových než tepelných, což znamená, že jsou obvykle citlivější na chlad než na teplo.

Tepelné a chladové receptory se mohou adaptovat na konstantní teplotní podněty. Pokud je tedy kůže vystavena trvale vyšší nebo nižší teplotě, receptory se přizpůsobí a jejich citlivost se postupně sníží.

Tepelné receptory: reagují na teplo a jsou aktivovány při vyšších teplotách. Když teplota v okolí klesne pod určitou úroveň, aktivita těchto receptorů se snižuje.

• Ruffiniho tělíska: Tyto receptory jsou citlivé na vyšší teploty a jsou umístěné hluboko ve vnitřní vrstvě kůže. Reagují na teplo, ale nejsou tak citlivé na rychlé změny teploty.
• Volná nervová zakončení: Některá volná nervová zakončení jsou také citlivá na teplo a aktivují se při teplotách nad přibližně 30°C

Chladové receptory: Chladové receptory reagují na nižší teploty. Aktivují se při vystavení chladu a pomáhají tělu rozpoznat potenciálně nebezpečné nízké teploty.

Klíčové rozdíly

Typ vnímaných podnětů: Mechanoreceptory vnímají vnější podněty jako dotek, tlak a vibrace, zatímco proprioreceptory vnímají vnitřní podněty týkající se polohy a pohybu těla. Termoreceptory vnímají rovněž vnější podněty a to především teploty nad 30°C, pod 20°C a jejich změny.

Umístění: Mechanoreceptory a termoreceptory jsou umístěny především v kůži a sliznicích, zatímco proprioreceptory se nacházejí v kosterních svalech, šlachách a kloubech.

Funkční role: Mechanoreceptory nám pomáhají vnímat a interagovat s okolním světem prostřednictvím dotyku, zatímco proprioreceptory umožňují vnímat polohu našeho těla a jeho části v prostoru, což je klíčové pro pohyb a rovnováhu. Termoreceptory nám díky vnímání rozdílných teplot umožňují především bezpečně interagovat s prostředím.

Tyto tři skupiny receptorů tedy hrají různé role, ale všechny jsou nezbytné pro naše vnímání, orientaci v prostoru, koordinaci a interkci s prostředím.

Není "meditace" jako meditace...

Pod pojem "meditace" je obecná tendence schovávat možná až desítky technik a metod, jež se často zakládají na zcela odlišných principech a mají i zcela odlišné účely i účinky. 

koncentrace - soustředění pozornosti na interní či externí jevy - kotvení, joga nidra, autogenní trénink...

kontemplace - rozjímání - záměrná analýza pocitů, myšlenek, vzpomínek či příběhů a jejich poselství

meditace - nemyšlení - stav skutečné meditace, kdy se funkční frekvence našeho mozku sníží na úplné minimum, je vlastně nejprostší, avšak nejobtížněji dosažitelný. Nejlépe ho lze popsat zkrátka jako takové to když "jen čumíte do blba a máte úplně vymleto" 😁

Podívejme se teď však na "meditaci" zatím pouze jen jako na koncentraci, tedy jako na metodu "kotvení", což je ostatně předmětem tohoto i čtyř předchozích článků. Účelem kotvení, neboli tréninku pozornosti je utlumit hyperaktivitu mozkových center spojených se stresovým prožitkem a naopak podpora aktivity center spojených jak s kognitivními funkcemi, tak i se schopnosti regulace vlastních emocí a udržení si od nich zdravého odstupu.

Nejde však ani zdaleka pouze o vybuzení či útlum jednotlivých mozkových center, ale i o jejich fyzickou přestavbu. Pravidelná praxe koncentrace, neboli zaměřené pozornosti, tedy skutečně dokáže proporčně zmenšit hmotu např. amygdaly - části limbického systému, mimo jiné zodpovídající za stresovou reakci "bojuj, uteč, zamrzni". Naproti tomu zprostředkovává nárůst hmoty např. prefrontální a insulační kůry spojovaných se schopností regulovat emoce, vnímáním a prožíváním bolesti, učením, pamětí, sebevědomím, empatií, prostorovou orientací, vnímáním i uvědomováním si vlastního těla a mnoha dalšími.

Tomuto tématu, včetně příslušných studií, se budeme mnohem podrobněji věnovat v příštích článcích, jelikož se samo o sobě jedná o velice obsáhlou a fascinující množinu poznatků moderní medicíny. 

Prozatím si však ve stručnosti vystačme s informací, že chronický stres nám velmi účinně mění mozek a ničí jeho fuknce. Pravidelné cvičení meditace pozornosti, čili koncentrace a z velké části tedy i "kotvení", je velmi efektivní metoda, jak tento degradační proces nejen zpomalit, ale dokonce i zvrátit v kultivaci našeho mozku a jeho funkcí.

A teď to nejdůležitější... Hlavním faktorem pro pozitivní funkční i proporční změny mozku je počet návratů ke kotvení, tedy opětovnému zaměření pozornosti např. na dech, srdeční činnost a jakékoliv senzorické informace z našeho těla včetně hmatových, sluchových nebo čichových vjemů... Ohledně počtu návratů samozřejmě nejde o nějaké konkrétní číslo, ale o propsté "čím víc, tím líp".

***

Efektivita meditace nespočívá v tom, že svou pozornost od kotvy nikdy neodkloníte.

Spočívá v tom, kolikrát svou pozornost ke kotvě vrátíte, když si odklon uvědomíte.

***

Na jednu stranu by tedy šlo říct, že meditace, během níž se 1000x ztratíte v myšlenkách a 1000x se svou pozorností opět vrátíte třeba k vašemu dechu, je 1000x efektivnější pro opravu vašeho mozku, než když 1x zaměříte pozornost na svůj dech a následující hodinu nezavadíte ani o jedinou myšlenku.

Na stranu druhou, pokud 1x zaměříte svou pozornost na váš dech a následující hodinu nezavadíte ani o jedinou myšlenku, patrně nemáte v této oblasti co opravovat... 🤷‍♂️

Proto, pokud s meditacemi začínáte a máte pocit, že vám to nejde a furt uhýbáte k nějakým myšlenkám... Super, pokračujte. Vedete si naprosto skvěle a pouze se dál vracejte ke svým kotvám. 😉

Zázračná technika kotvení hmatem

Zajisté se ptáte, proč je ale právě hmat tak úžasný a výjimečný smysl pro kotvení... Jasně už víme, že dlaně mají spousty receptorů, které dávají mozku spoustu informaci... No a co?

Samozřejmě nejde jen o hmat samotný, ale možnost, ho dobře kombinovat s kotvením dechem. Ani zdaleka tedy nejde jen o to, během meditace něco držet nebo žmoulat v ruce.

Dech je zajisté nejdůležitější, nejzákladnější, nejběžnější, nejsnáze dostupnou a bezesporu velice účinnou kotvou.

Hmat je výjimečný především tím, že dokáže být k dechu mnohem víc, než jen další paralelní kotvou. Je velice snadné ho s dechem propojit tak, aby se výrazně umocnil celý kotvící efekt a tedy, aby naši pozornost průběžně a často vracel.

Jakékoliv drobné předměty

A nyní již přistupme k jednotlivým pomůckám, které můžeme ke kotvení hmatem použít. Obecně to může být především naprosto jakýkoliv předmět či předměty, jež se nám vejdou do dlaně. Dnes asi nejčastější nástroje, používané za tímto účelem zcela spontánně a často nevědomě, jsou především propisky, mince a svazky klíčů.

V případě propisky, kolikrát jste si např. během vyučování ve škole, na pracovním školení, či v jiných podobných situacích, kdy se delší dobu na něco soustředíte, začali hrát s tužkou a různě ji protáčeli mezi prsty? Popřípadě ještě u propisky přidali i cvrkání opakovaným zatnutím a vypnutím, což je kromě hmatu vlastně zároveň i kotvení sluchem... Vašemu okolí to pravděpodobně lezlo dost na nervy, ale vás to z nějakého důvodu uklidňovalo a pomáhalo vám se soustředit. 😁

Obdobně je tomu u hraní si s mincí či mincemi, popřípadě herními žetony. Rozdíly je pouze v prostředí a situaci... S propiskou si pochopitelně hrajeme častěji v práci nebo ve škole, s mincemi ve frontě na zmrzlinu a s žetony během partie pockeru s přáteli.

Svazek klíčů nám zas může pomoci zkrátit čekání někde venku např. před vchodem do domu nebo u auta.

Zábavné a velmi pozoruhodné je, jak se některým lidem podaří podobným pohrávání s drobnými předměty rozvinout jemnou motoriku a koordinaci až na velmi vysokou úroveň. Výsledkem pak jsou nejen náročné WOW triky s konkrétním předmětem, ale nadstandardní jemná motorika.

Jelikož je prefrontální kůra spojována s plánováním pohybu a insulační kůra s jeho následným vyhodnocováním, obě tyto oblasti se podílejí, sice nepřímo avšak významně, i na motorice a koordinaci obecně.

Mozek je často trefně přirovnáván ke svalu, který je třeba trénovat, ostatně jako všechny svaly. Přesněji však mozek není jako pouze jeden sval, ale jako celý pohybový aparát čítající desítky spolupracujících svalů o různých funkcích. Pokud nějakým pohybem posílíte např. hýžďové svaly, zlepšíte se nejen v pohybu, kterým hýždě posilujete... Zlepšíte se i ve všech pohybech, na kterých se hýždě podílejí, jako chůze, běh, skoky do výšky i dálky, stoji na jedné noze a dalších.

U jednotlivých mozkových center je tomu velice podobně. Pokud tedy posílíte prefrontální a insulační kůru cvičením jemné motoriky, zlepšíte tak nejen schopnost plánovat a vyhodnocovat pohyb, ale i všechny ostatní příslušné funkce těchto oblastí, tedy např. regulace emocí, učení, paměť, sebevědomí a další. Zároveň jelikož cvičení jemné motoriky stimuluje tato centra, rovnou vybuzuje i ostatní jejich funkce. Proto vám hraní si s propiskou pomáhá zmírnit nervozitu a zlepšit soustředění např. během náročného písemného testu ve škole.

Další velice oblíbenou pomůckou jsou nejrůznější pěnové, gelové i jiné relaxační míčky, jejichž mačkání nám opět na stejném principu pomáhá k lepšímu soustředění a regulaci stresu.

Cílené použití v meditaci

Objasněme si nejprve termín "úprava hmatového vjemu"... jednoduše se jedná o např. přehmátnutí, posunutí, otočení mezi prsty a i naprosto kteroukoliv jinou změnu v držení předmětu, jakou nám její konkrétní tvar umožňuje.

A teď už se tedy konečně dostáváme k odpovědi na klíčovou otázku: "Jak během čvičení meditace propojit kotvení dechem s kotvením skrze hmatový vjem?"

Zcela jednoduše stačí následovat prostý vzorec:

nádech -> výdech -> úprava hmatového vjemu -> nádech -> výdech -> úprava hmatového vjemu...

Samozřejmě i zde dojde postupem času k určitému zautomatizování, takže se naše mysl opět začne pokoušet samovolně toulat v myšlenkách, avšak tato fúze dvou kotev ji stále dokáže velmi efektivně a často vracet zpět. A pamatujte, že čím více návratů pozornosti ke kotvám, tím efektivnější pozitivní změny na našem mozku a jeho schopnostech.

Talismany, amulety, duchovní symboly

Stejně jako v případě kotvení zrakem jsou různé tipy talismanů, amuletů a duchovních přívěsků velmi dobře použitelné i jako kotva hmatová. Nejen, že jednoduše můžete přívěsek kdykoliv sundat z krku a mnout ho v dlani, ale podobné tipy předmětů mají většinou i značný spirituální význam a emoční hodnotu. A pávě tento silný osobní význam je přesně to, co podobné předměty mnohdy odlišuje a často i povyšuje nad ty zcela běžné, jako je pouhá propiska či mince, ikdyž způsob jejich použití je obdobný.

Zde je však na místě se pozastavit nad otázkou, jestli je podobná silná vazba k jakémukoliv předmětu prospěšná, či nikoliv...

V počátcích meditační praxe možná ano, jelikož větší význam = silnější kotva. Avšak, ač se mohou jednotlivé interpretace lišit, v podstatě všechny duchovní směry se ve výsledku shodují, že cesta k dlouhodobému vnitřnímu klidu vede skrze oproštění se od veškerého lpění nebo očekávání. Proto by všechny podobné předměty měly být brány spíš pouze jako snadno nahraditelný symbol čehosi mnohem většího, tedy spirituální cesty samotné. Tu nám nemůže nikdo dát, ani vzít. Nemůžeme ji získat, ani o ni přijít. Jít po ní je pouze volba.

Bao Ding

Tato tradiční meditační, relaxační i posilovací pomůcka, známá též jako "čínské meditační koule" nebo "čínské koule zdraví", se těší veliké oblibě po celém světe.

První exempláře spatřily světlo světa ve městě Bao Ding na severu Číny v provincii Hebei. Jejich historie sahá až do období dynastie Ming (1368–1644), kdy byly používány nejen jako nástroj pro meditaci, ale i pro léčení a posilování. První zmínky popisují koule vyrobené z kamene či kovu a byly používány vojáky a bojovníky k posilování rukou a zápěstí. Později se však začaly využívat spíše k relaxaci a uvolnění, či rehabilitaci procvičováním jemné motoriky.

Bao Ding mají též duchovní význam. Dle taoistické nauky údajně pomáhá rotace obou koulí v dlani harmonizovat energie ženského Jinu a mužského Jangu. Podle tradiční čínské medicíny zas koule stimulují četné akupresurní body v dlani, čímž přispívají celkovému zdraví.

Různé materiály a velikosti se hodí k různým účelům a pro různé lidi. Meditační koule bývají tradičně vyráběny v rozměrech od 20mm do 100mm v průměru, nejčastěji však okolo 45mm a ze tří nejčastějších materiálů:

• Dřevěné koule jsou pro svou malou váhu většinou určeny jako dekorační. Bývají zdobeny detailními malbami tradičních čínských vzorů jako jsou draci, fénixové nebo květy lotosu.
• Kovové koule jsou nejvhodnější pro meditační a relaxační cvičení. Obvykle jsou vyrobeny z mosazi nebo oceli, jsou duté a uvnitř skrývají pružinku s kuličkou. Ta při pohybu naráží do stěny koule a vydává jemný zvuk v odlišné výšce tónu u každé z koulí. Vytvářejí tak uklidňující souzvuk.
• Kamenné koule jsou nejtěžší a proto jsou většinou používány spíše jako posilovací pomůcka. Vyrobeny jsou často například z mramoru, jadeitu, obsidiánu, růženínu, ametystu či jiných polodrahokamů, kterým jsou většinou přisuzovány odlišné energetické vlastnosti a účinky.

Samotné cvičení s míčky spočívá v otáčení páru koulí v dlani pomocí prstů. Koule by se neměly navzájem dotýkat, a přitom plynule kroužit po dlani. Zpočátku se však o sebe během cvičení samozřejmě navzájem opírají a až s postupným rozvojem potřebné dovednosti se teprve snažíme jejich vzájemný kontakt minimalizova.

Hlavní způsoby využití:

• Meditace a relaxace: Jedním z hlavních využití Bao Ding je meditační praxe. Pohybování koulí v ruce pomáhá zlepšit koncentraci a snížit úroveň stresu. Jemný zvuk, který kovové koule vydávají, má zároveň velmi uklidňující účinek. Však hlavní princip užití v meditaci opět spočívá  především v koordinaci s dechem... V praxi tedy můžeme buď využít kalsický vzor: nádech -> výdech -> otočení Bao Ding  -> nádech -> výdech -> otočení Bao Ding ... Otočení může být po každém výdechu jedno, nebo i klidně několik. Můžeme se však setkat i s variantou, kdy Bao Ding v dlani otáčíme jedním směrem během nádechu a opačným směrem během výdechu, jako kdybychom otáčením počítali dobu trvání jednotlivých fází. Střídání směrů otáčení může údajně i podpořit harmonizaci energie Qi a stimulaci akupresurních bodů na dlaních.

• Rehabilitace a podpůrná terapie: Bao Ding koule jsou také skvělým nástrojem pro rehabilitaci. Pohybování koulí v ruce posiluje svaly rukou, prstů a zápěstí. Zároveň procvičuje jemnou motoriku prstů a koordinaci. Pravidelné používání těchto koulí může také zlepšit krevní i lymfatický oběh rukou a podporovat tak jejich celkové zdraví.

Bao Ding jsou tradičním nástrojem s bohatou historií. Ať už je používáme pro meditaci, rehabilitaci nebo jako součást tradiční čínské medicíny, mohou nám tyto koule pomoci přinést klid a harmonii do života.

Korálové šňůry

Rozličné druhy náramků, náhrdelníků a dalších podobných šnůrek, na něž jsou navlečeny korále různých tvarů, barev i materiálů se těší veliké oblibě po celém světě a ve všech kulturách po celá tisíciletí.

Jedním z důvodů je samozřejmě jejich snadná konstrukce a estetická přitažlivost, díky níž byly a jsou často nošeny jako šperky a módní doplňky.

Mezi nejstarší materiály korálů patří dřevo, semena, kosti, zuby, paroží, pryskyřice... Později se seznam rozšířil i o mořské vápenaté korály, kameny, kovy, sklo a v moderní době i plast.

Zároveň se však jedná i o velice oblíbenou pomůcku spirituální praxe, kterou je možné mít neustále pohodlně při sobě ať už na krku, či zápěstí. Korálky je pak možné během meditace, či rozjímání samozřejmě jen jednoduše mnout v dlani, ale často jsou používány i jako počítadlo...

Počítat můžeme například nádechy a výdechy, afirmace, verše, modlitby a cokoliv, co zapadá do našeho vlastního konceptu vnitřní praxe.

Sevřeme-li tedy první korálek na šňůrce mezi palec a ukazovák, můžeme postupovat konkrétně u počítání dechů dle následujícího vzorce:

nádech -> výdech -> posunutí korálku -> nádech -> výdech -> posunutí korálku...

Jěště toho máme hodně před sebou, ale prozatím už vás nechám trochu odpočinout. Příště se však ponoříme mnohem detailněji do tématu korálových šňůr, jejich historie a zároveň si rozebereme velice obsáhlé téma muder, nebo chcete-li gest či prstových spojení. Těším se opět na viděnou u 2. části článku.

Zatím zdar a hlavně nemyslete 😉